Luke 7 in Czech
1 Když pak dokončil všechna tato slova k naslouchajícímu lidu, vešel do Kafarnaum.
2 A jeden setník měl na smrt nemocného služebníka, kterého si velmi cenil.
3 Když tedy uslyšel o Ježíši, poslal k němu židovské starší a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho služebníka.
4 Přišli tedy k Ježíši a snažně ho prosili slovy: “Je hoden, abys to pro něj udělal.
5 Vždyť miluje náš národ, i synagogu nám postavil.”
6 Ježíš tedy šel s nimi. A když už byl nedaleko od domu, poslal k němu ten setník přátele, aby mu řekli: “Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu.
7 Proto jsem se ani nepokládal za hodného, abych k tobě přišel. Ale řekni slovo a můj služebník bude uzdraven.
8 Vždyť i já jsem člověk postavený pod moc a mám pod sebou vojáky. Tomuto řeknu ‘Jdi’ a on jde a jinému ‘Přijď’ a on přijde; svému otroku řeknu ‘Udělej tohle’ a udělá to.”
9 Když to Ježíš uslyšel, podivil se nad ním, obrátil se a řekl zástupu, který šel za ním: “Říkám vám, že ani v Izraeli jsem tak velikou víru nenašel.”
10 A když se ti, kdo byli posláni, vrátili domů, našli toho služebníka, který byl nemocný, zdravého.
11 Potom se stalo, že šel do města jménem Naim; a šlo s ním mnoho jeho učedníků a veliký zástup lidí.
12 A když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky, a ta byla vdova. A byl s ní veliký zástup lidí z města.
13 Když ji Pán spatřil, byl pohnut soucitem k ní a řekl jí: “Neplač.”
14 Přistoupil a dotkl se már a ti, kdo je nesli, se zastavili. Tehdy řekl: “Mladíku, říkám ti, vstaň!”
15 A ten mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho tedy předal jeho matce
16 a všech se zmocnila bázeň a oslavovali Boha se slovy: “Povstal mezi námi veliký prorok” a “Bůh navštívil svůj lid.”
17 A tato zpráva o něm vyšla do celého Judska a do celého okolí.
18 Tehdy Janovi oznámili jeho učedníci o všech těchto věcech. Jan tedy zavolal kterési dva ze svých učedníků
19 a poslal je k Ježíši se slovy: “Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?”
20 Když tedy k němu ti muži přišli, řekli: “Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?”
21 (A právě v tu chvíli uzdravil mnoho lidí od neduhů a trápení a zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak.)
22 Ježíš jim tedy odpověděl: “Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni a chudým se káže evangelium.
23 A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.”
24 Když pak Janovi poslové odešli, začal zástupům říkat o Janovi: “Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu klátící se větrem?
25 Na co jste se tedy vyšli podívat? Na člověka oblečeného hebkým rouchem? Pohleďte, ti, kteří jsou v slavném rouchu a žijí v rozkoši, jsou v královských domech.
26 Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, a více než proroka.
27 Toto je ten, o kterém je napsáno: ‘Hle, já před tvou tváří posílám svého posla, který připraví tvou cestu před tebou.’
28 Říkám vám totiž, že mezi těmi, kdo se narodili z žen, není větší prorok než Jan Křtitel, ale kdo je nejmenší v Božím království, je větší než on.”
29 A všechen lid, který to slyšel, i celníci, uznali Boží spravedlnost, když se nechali pokřtít Janovým křtem.
30 Ale farizeové a zákoníci odmítli Boží vůli pro sebe, když se od něj pokřtít nenechali.
31 A Pán řekl: “Ke komu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení a čemu se podobají?
32 Jsou podobní dětem, které sedí na tržišti a volají jedny na druhé: ‘Pískali jsme vám a netančili jste; žalostně jsme naříkali a neplakali jste!’
33 Jan Křtitel totiž přišel, nejedl chléb a nepil víno a vy říkáte: ‘Má démona!’
34 Přišel Syn člověka, jí a pije a vy říkáte: ‘Hle, žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!’
35 Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.”
36 Jeden z farizeů ho pak prosil, aby s ním pojedl. Vešel tedy do domu toho farizea a stoloval s ním.
37 A hle, když se jedna žena, hříšnice z toho města, dozvěděla, že Ježíš stoluje v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobku s mastí.
38 A stojíc s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlasy své hlavy je utírala a líbala mu nohy a mazala je mastí.
39 Když to ale spatřil ten farizeus, který ho pozval, řekl si: “Kdyby tohle byl prorok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká, a jaká je, protože je hříšnice.”
40 Ježíš mu odpověděl: “Šimone, musím ti něco povědět.” A on řekl: “Pověz, mistře.”
41 “Jistý věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárů a druhý padesát.
42 A když neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Pověz tedy, který z nich ho bude více milovat?”
43 Šimon odpověděl: “Mám za to, že ten, kterému více odpustil.” On mu řekl: “Správně jsi usoudil.”
44 Obrátil se k té ženě a řekl Šimonovi: “Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu; ty jsi mi nepodal vodu na nohy, ale ona skrápěla mé nohy slzami a vlasy své hlavy je utřela.
45 Nepolíbil jsi mne, ale ona od chvíle, kdy jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy.
46 Nepomazal jsi mi hlavu olejem, ale ona pomazala mastí mé nohy.
47 Proto ti říkám: Je jí odpuštěno hodně hříchů, neboť hodně milovala. Komu se ale odpouští málo, ten miluje málo.”
48 A řekl jí: “Tvé hříchy jsou odpuštěny.”
49 Tehdy si ti, kdo s ním stolovali, začali mezi sebou říkat: “Kdo to je, že i hříchy odpouští?”
50 On však té ženě řekl: “Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.”