Luke 13 in Czech
1 V tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi.
2 Ježíš jim tedy odpověděl: “Myslíte si, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, že se jim to stalo?
3 Říkám vám, že ne. A nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.
4 Anebo těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je - myslíte si, že byli větší viníci než všichni lidé bydlící v Jeruzalémě?
5 Říkám vám, že ne. A nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.”
6 Vyprávěl tedy toto podobenství: “Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkový strom. Přišel pak na něm hledat ovoce, ale nenašel.
7 Řekl tedy vinaři: ‘Hle, tři roky přicházím a hledám na tomto fíkovníku ovoce, ale nenalézám. Poraz ho. Proč má kazit i tu zem?’
8 Ale on mu odpověděl: ‘Pane, nech ho ještě tento rok, až ho okopám a pohnojím,
9 ponese-li snad ovoce. A pokud ne, porazíš ho potom.’”
10 V sobotu pak učil v jedné synagoze.
11 A hle, byla tam žena, která měla osmnáct let ducha nemoci a byla sehnutá a nijak se nemohla narovnat.
12 Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji k sobě a řekl jí: “Ženo, jsi zproštěna své nemoci.”
13 Vložil na ni ruce a ona se hned narovnala a oslavovala Boha.
14 Představený synagogy však na to odpověděl s hněvem, protože Ježíš uzdravoval v sobotní den, a řekl zástupu: “Je šest dní, ve kterých se má pracovat. V nich tedy přicházejte a nechte se uzdravovat, a ne v den soboty!”
15 Ale Pán mu odpověděl: “Pokrytče! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevodí ho napájet?
16 A tato žena, dcera Abrahamova, kterou Satan držel svázanou - hle, už osmnáct let - neměla být rozvázána z toho pouta v sobotní den?”
17 Když to řekl, všichni jeho protivníci byli zahanbeni, ale všechen zástup se radoval ze všech těch slavných skutků, které dělal.
18 Tehdy řekl: “Čemu je podobné Boží království a k čemu ho přirovnám?
19 Je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal a hodil do své zahrady; a ono vyrostlo a stalo se velikým stromem a nebeští ptáci se uhnízdili v jeho větvích.”
20 A znovu řekl: “K čemu přirovnám Boží království?
21 Je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala ve třech měřicích mouky, až všechno zkvasilo.”
22 A tak procházel města a vesnice a učil, konaje cestu do Jeruzaléma.
23 Někdo mu řekl: “Pane, je málo těch, kteří budou spaseni?” On jim však řekl:
24 “Snažte se vejít těsnou branou, neboť vám říkám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci.
25 Když hospodář vstane a zavře dveře, tehdy začnete stát venku, tlouci na dveře a říkat: ‘Pane, Pane, otevři nám,’ a on vám odpoví: ‘Neznám vás, nevím, odkud jste.’
26 Tehdy začnete říkat: ‘Jedli jsme a pili před tebou a učil jsi na našich ulicích!’
27 A on řekne: ‘Říkám vám, že vás neznám a nevím, odkud jste. Odejděte ode mne, všichni, kdo konáte nepravost!’
28 Bude tam pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale sami sebe vyhnané ven.
29 A přijdou od východu i od západu a od severu i od jihu a budou stolovat v Božím království.
30 A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.”
31 V ten den přistoupili někteří farizeové a říkali mu: “Odejdi a běž odsud, protože Herodes tě chce zabít.”
32 Řekl jim tedy: “Jděte a řekněte té lišce: Hle, vymítám démony a uzdravuji dnes i zítra a třetího dne dokonám.
33 Dnes, zítra i pozítří však musím být na cestě; protože není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.”
34 “Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.
35 Hle, váš dům se vám zanechává pustý. Ale říkám vám jistě, že mě už neuvidíte, dokud nepřijde čas, kdy řeknete: ‘Požehnaný, který přichází v Pánově jménu!’”