2 Peter 2 in Czech

1 Mezi lidem však bývali i falešní proroci, tak jako i mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné sekty. Budou zapírat dokonce i Panovníka, který je vykoupil, a tak na sebe přivádějí rychlou záhubu.

2 Jejich zhoubné cesty budou následovat mnozí a cesta pravdy bude skrze ně vydávána potupě.

3 Budou s vámi lakomě kupčit vymyšlenými řečmi; jejich odsouzení již dávno nezahálí a jejich záhuba nespí.

4 Bůh přece neušetřil anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do nejhlubší propasti a vydal řetězům temnoty, aby byli střeženi k soudu.

5 Neušetřil ani ten starý svět, ale jako jednoho z osmi zachoval Noéma, kazatele spravedlnosti, když uvedl potopu na svět bezbožných.

6 Města Sodomu a Gomoru obrátil v popel, když je odsoudil ke zkáze, aby dal výstrahu budoucím bezbožníkům,

7 a spravedlivého Lota ztrápeného nestydatým chováním těch zvrhlíků vysvobodil,

8 neboť když ten spravedlivý muž mezi nimi bydlel, trýznil den za dnem svou spravedlivou duši tím, co viděl a slyšel: jejich zločinnými skutky.

9 Pán tedy umí vysvobozovat zbožné z pokušení, nepravé pak trestat a zachovávat ke dni soudu,

10 a zvláště ty, kteří jdou za tělem v poskvrňující žádosti, pohrdají vládou, jsou drzí, samolibí a neostýchají se tupit hodnostáře.

11 Přitom ani andělé, kteří jsou větší v síle a moci, nevynášejí proti nim před Pánem potupný rozsudek.

12 Tito se však jako nerozumná zvířata, z přirozenosti narozená k polapení a záhubě, rouhají tomu, co neznají. Ti zahynou svou vlastní zkažeností.

13 Ponesou odplatu nepravosti jakožto ti, kdo považují za rozkoš denní hýření. Jsou to poskvrny a vady; když s vámi hodují, hýří ve svých klamech.

14 Oči mají plné cizoložstva a neschopné přestat hřešit, lákají nestálé duše, srdce mají vycvičené v lakomství. Tito synové prokletí

15 opustili přímou cestu a zabloudili, neboť následovali cestu Baláma, syna Bosorova, který si zamiloval mzdu za nepravost.

16 (Za svůj přečin však dostal pokárání: němá oslice promluvila lidským hlasem a zabránila prorokovu bláznovství.)

17 Jsou to studny bez vody, mračna hnaná vichřicí, pro něž je na věčnost zachována černota tmy.

18 Když honosně řeční o marných věcech, lákají žádostmi těla a nestydatostmi ty, kdo právě utekli od těch, kteří žijí v bludu.

19 Slibují jim svobodu, sami jsou však otroky zkázy, neboť kým je kdo přemožen, tím je také zotročen.

20 Jestliže se totiž ti, kdo skrze poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, do nich znovu zapletou a jsou jimi přemoženi, jsou jejich poslední věci horší než první.

21 Bylo by pro ně lepší nepoznat cestu spravedlnosti, než se po jejím poznání odvrátit od svatého přikázání, jež jim bylo vydáno.

22 Stalo se jim však to, co se říká v tom pravdivém přísloví: “Pes se vrátil ke svým zvratkům” a vykoupaná svině k válení v bahně.