Romans 4 in Czech
1 Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Abraham, náš otec podle těla?
2 Byl-li totiž Abraham ospravedlněn na základě skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem!
3 Neboť co říká Písmo? “Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost.”
4 Tomu, kdo koná skutky, se nepočítá odplata podle milosti, ale podle dluhu.
5 Avšak tomu, kdo nekoná skutky, ale věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, se počítá jeho víra za spravedlnost.
6 Právě tak i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:
7 “Blaze těm, kterým byly odpuštěny nepravosti a jejichž hříchy byly přikryty.
8 Blaze muži, kterému Pán už nepočítá hřích.”
9 Vztahuje se tedy toto blahoslavení na obřízku, anebo i na neobřízku? Říkáme přece, že Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost.
10 Jak mu tedy byla počtena? Když byl obřezán, anebo ještě neobřezán? Nebylo to v obřízce, ale před obřezáním!
11 A znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl už před obřezáním, aby byl otcem všech, kdo věří v neobřízce, aby i jim byla přičtena spravedlnost,
12 a otcem obřízky těch, kdo nejsou jen z obřízky, ale kteří také kráčí ve šlépějích víry našeho otce Abrahama, která byla před obřezáním.
13 Neboť zaslíbení, že bude dědicem světa, nebylo Abrahamovi a jeho semeni dáno skrze Zákon, ale skrze spravedlnost víry.
14 Jestliže jsou totiž dědici ti, kteří jsou ze Zákona, pak je zmařena víra a zrušeno zaslíbení.
15 (Zákon přece působí hněv; neboť kde není Zákon, není ani přestoupení.)
16 Je proto z víry, aby bylo podle milosti, aby zaslíbení bylo jisté všemu semeni, nejen tomu, které je ze Zákona, ale také tomu, které je z Abrahamovy víry. Vždyť on je otcem nás všech
17 (jak je napsáno: “Ustanovil jsem tě otcem mnohých národů”) před Bohem, kterému uvěřil, který obživuje mrtvé a povolává věci, které nejsou, jako by byly.
18 Abraham uvěřil v naději proti vší naději, takže se stal otcem mnohých národů podle toho výroku: “Tolik bude tvého semene.”
19 Neochaboval ve víře: nehleděl na své již umrtvené tělo (bylo mu přibližně sto let), ani na mrtvost Sářina lůna;
20 nepochyboval tedy v nevěře o Božím zaslíbení, ale byl posílen vírou, když dal slávu Bohu,
21 v plné jistotě, že co Bůh zaslíbil, je schopen i vykonat.
22 A proto “mu to bylo počteno za spravedlnost”.
23 Že “mu to bylo počteno” však není napsáno jen kvůli němu,
24 ale také kvůli nám, kterým to má být počteno, nám, věřícím v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše.
25 On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.