Romans 14 in Czech
1 Slabého ve víře přijímejte ne k hádkám o názorech.
2 Někdo totiž věří, že může jíst všechno; ten, kdo je slabý, však jí jen zeleninu.
3 Ten, kdo jí, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí; vždyť Bůh ho přijal!
4 Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Svému vlastnímu pánu stojí nebo padá! Bude však postaven; Bůh je přece schopen ho postavit.
5 Někdo totiž uznává jeden den nad jiné, jiný uznává každý den. Každý ať má ve své mysli plnou jistotu.
6 Kdo zachovává den, zachovává ho Pánu, a kdo ten den nezachovává, nezachovává ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.
7 Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.
8 Žijeme-li totiž, žijeme Pánu a umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.
9 Vždyť proto také Kristus zemřel a vstal z mrtvých a ožil, aby byl Pánem mrtvých i živých.
10 Ty pak, proč soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni se přece postavíme před Kristovou soudnou stolicí.
11 Vždyť je napsáno: “Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vzdá chválu Bohu.
12 A tak každý z nás bude sám za sebe skládat účet Bohu.
13 Nesuďme již tedy jedni druhé, ale raději posuďte toto: abyste nekladli před bratra kámen úrazu nebo pohoršení.
14 Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo o sobě; jenže tomu, kdo něco považuje za nečisté, je to nečisté.
15 Jestliže se totiž kvůli pokrmu rmoutí tvůj bratr, již nechodíš podle lásky. Nepřiváděj svým pokrmem k záhubě toho, za koho zemřel Kristus.
16 Ať tedy vaše dobré není vydáno potupě.
17 Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, ale spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.
18 Neboť ten, kdo Kristu slouží v těchto věcech, je příjemný pro Boha a vážený pro lidi.
19 Následujme tedy to, co vede k pokoji a k vzájemnému budování.
20 Neboř Boží dílo kvůli pokrmu. Jistě, všechno je čisté, ale pro člověka, který jí s překážkou, je to zlé.
21 Je dobré nejíst maso ani nepít víno ani nedělat nic, na čem se tvůj bratr uráží nebo pohoršuje nebo čím slábne.
22 Ty máš víru? Měj ji sám pro sebe před Bohem. Blaze tomu, kdo nesoudí sám sebe v tom, co uznává za dobré.
23 Kdyby ale jedl ten, kdo pochybuje, je odsouzen, protože to není z víry. A cokoli není z víry, je hřích.