Romans 11 in Czech
1 Říkám tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
2 Bůh nezavrhl svůj lid, který předzvěděl. Nevíte snad, co Písmo říká o Eliášovi? Jak jedná s Bohem proti Izraeli a říká:
3 “Pane, tvé proroky zabili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a i mně usilují o život!”
4 Co mu ale říká Boží odpověď? “Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Bálem.”
5 A tak tedy i v nynější době vznikl ostatek, vyvolený podle milosti.
6 (A jestliže podle milosti, tedy ne na základě skutků, jinak by milost již nebyla milost. Jestliže však na základě skutků, již to není milost; jinak již skutek není skutek.)
7 Co tedy? Izrael nedosáhl toho, co hledá, ale vyvolení toho dosáhli; ostatní pak byli zatvrzeni.
8 Jak je napsáno: “Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.”
9 A David říká: “Ať se jim jejich stůl stane pastí a nástrahou, pohoršením a odplatou.
10 Dej, ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda navždy sehni.”
11 Říkám tedy: Klopýtli snad, aby padli? V žádném případě! Jejich pokleskem přece přišlo spasení k pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost.
12 Jestliže pak jejich poklesek znamená bohatství pro svět a jejich nedostatek bohatství pro pohany, čím více bude jejich plnost?
13 Vám pohanům pak říkám: Jelikož jsem vskutku apoštolem pohanů, oslavuji Boha za svou službu,
14 zda bych nějak nemohl vzbudit žárlivost těch, kdo jsou mé tělo, a některé z nich zachránit.
15 Neboť jestliže jejich odmítnutí znamená smíření světa, co teprve jejich přijetí, ne-li život z mrtvých?
16 Jsou-li totiž svaté prvotiny, je svaté i těsto. A je-li svatý kořen, jsou svaté i větve.
17 Jestliže pak jsou některé větve vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy,
18 nechlub se proti těm větvím. Pokud se však vychloubáš, pamatuj, že ne ty neseš kořen, ale kořen tebe.
19 Řekneš tedy: “Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.”
20 Dobře; nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nebuď namyšlený, ale boj se.
21 Jestliže totiž Bůh neušetřil přirozené větve, věz, že by neušetřil ani tebe.
22 Pohleď tedy na Boží laskavost i přísnost: k těm, kteří padli, přísnost, ale k tobě laskavost, budeš-li ovšem v té laskavosti zůstávat. Jinak budeš vyťat i ty.
23 Oni pak také budou naroubováni, pokud nezůstanou v nevěře; Bůh je přece schopen naroubovat je znovu.
24 Vždyť jestliže jsi ty byl vyťat z přirozeně plané olivy a proti přirozenosti naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou ti, kteří jsou přirozenými větvemi, naroubováni do své vlastní olivy?
25 Neboť nechci, bratři, abyste neznali toto tajemství (abyste nebyli moudří sami před sebou), že Izraeli nastala částečná zatvrzelost, dokud nevejde plnost pohanů.
26 A tak bude spasen celý Izrael, jak je napsáno: “Ze Sionu přijde Vysvoboditel a odvrátí bezbožnosti od Jákoba.
27 A toto bude má smlouva s nimi, když odejmu jejich hříchy.”
28 Ohledně evangelia jsou tedy nepřátelé kvůli vám, ale ohledně vyvolení jsou Boží milovaní kvůli otcům.
29 Svých darů a povolání přece Bůh nelituje!
30 Vždyť tak jako jste vy kdysi byli neposlušní Bohu, ale nyní se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost,
31 tak i oni nyní neuposlechli, aby se pro milosrdenství udělené vám i jim dostalo milosrdenství.
32 Neboť Bůh zavřel všechny pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval.
33 Ó, hloubko bohatství Boží moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a jak nevystižitelné jeho cesty!
34 Vždyť “kdo poznal Pánovu mysl? A kdo se stal jeho poradcem?”
35 Anebo “kdo mu něco dal předem a bude mu to odplaceno?”
36 Neboť z něj a skrze něj a pro něj jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky! Amen.