Revelation 14 in Czech
1 A hle, uviděl jsem Beránka stojícího na hoře Sion a s ním sto čtyřicet čtyři tisíc těch, kteří měli na svých čelech napsané jméno jeho Otce.
2 Uslyšel jsem také hlas z nebe, jako zvuk mnoha vod a jako zvuk velikého hromu. A ten zvuk, který jsem slyšel, byl jako když harfeníci hrají na své harfy.
3 A zpívali jakoby novou píseň před trůnem a před těmi čtyřmi bytostmi a před těmi starci; a nikdo se tu píseň nemohl naučit, jedině těch sto čtyřicet čtyři tisíce vykoupených ze země.
4 To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panicové. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde; ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi.
5 A v jejich ústech není nalezena lest, neboť jsou bez úhony před Božím trůnem.
6 Spatřil jsem také jiného anděla, letícího prostředkem nebe, který měl věčné evangelium, aby je kázal těm, kteří bydlí na zemi - každému národu, pokolení, jazyku i lidu -
7 jak říká mocným hlasem: “Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina jeho soudu; klanějte se Tomu, který stvořil nebe, zemi, moře i prameny vod!”
8 A za ním letěl jiný anděl se slovy: “Padlo, padlo to veliké město Babylón, neboť napájelo všechny národy vínem svého vášnivého smilstva!”
9 A za nimi letěl třetí anděl a říkal mocným hlasem: “Klaní-li se někdo šelmě a jejímu obrazu a přijímá-li její znamení na své čelo nebo na svou ruku,
10 i ten bude pít neředěné víno Božího hněvu, které je vlito do kalichu jeho rozhorlení; a bude trýzněn ohněm a sírou před tváří svatých andělů a před tváří Beránka.
11 A dým jejich muk bude vystupovat na věky věků. A ti, kteří se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a kdokoli přijme znamení jejího jména, nebudou mít odpočinutí dnem ani nocí.”
12 Zde je vytrvalost svatých, zde jsou ti, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.
13 Potom jsem uslyšel hlas z nebe, který mi říkal: “Piš: Blaze mrtvým, kteří od této chvíle umírají v Pánu.” “Ano,” praví Duch, “ať si odpočinou od svých prací; a jejich skutky jdou s nimi.”
14 A hle, spatřil jsem bílý oblak a na tom oblaku seděl jakoby Syn člověka. Na hlavě měl zlatou korunu a v ruce ostrý srp.
15 A z chrámu vyšel jiný anděl a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: “Přilož svůj srp a žni, neboť přišla tvá hodina sklizně, protože sklizeň země dozrála!”
16 Tehdy ten, který seděl na oblaku, vrhl svůj srp na zem a země byla požata.
17 Z chrámu, který je v nebi, pak vyšel jiný anděl a také on měl ostrý srp.
18 A od oltáře vyšel ještě další anděl, který měl moc nad ohněm, a zavolal mocným hlasem na toho, který měl ostrý srp: “Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny vinice země, neboť její hrozny dozrály!”
19 Tehdy ten anděl vrhl svůj srp na zem a sklidil víno země a vhodil je do velikého lisu Božího hněvu.
20 A ten lis byl šlapán venku za městem a z lisu vyšla krev až po uzdy koní na šestnáct set honů daleko.