Mark 11 in Czech
1 Když se pak přiblížili k Jeruzalému - k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků
2 a řekl jim: “Jděte do té vesnice naproti vám, a hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo z lidí neseděl. Odvažte ho a přiveďte.
3 A kdyby vám někdo řekl: ‘Co to děláte?’ řekněte: ‘Pán ho potřebuje,’ a hned ho zase pošle sem.”
4 A tak odešli a našli oslátko přivázané venku u dveří domu na nároží a odvázali ho.
5 Tehdy jim někteří z kolem stojících řekli: “Co děláte, že odvazujete to oslátko?”
6 Oni jim však řekli, jak jim přikázal Ježíš, a tak je nechali.
7 Potom to oslátko přivedli k Ježíši, hodili na ně své pláště a on si na ně sedl.
8 Mnozí rozprostřeli své pláště na cestě a jiní sekali ratolesti ze stromů a stlali je na cestu.
9 A ti, kteří šli napřed, i ti, kdo šli za ním, volali: “Hosana! Požehnaný, který přichází v Pánově jménu!
10 Požehnané je království našeho otce Davida, přicházející v Pánově jménu! Hosana na výsostech!”
11 Tak tedy Ježíš vstoupil do Jeruzaléma i do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a tak vyšel se dvanácti do Betanie.
12 Když potom druhého dne vycházeli z Betanie, dostal Ježíš hlad.
13 A když zdálky uviděl fíkovník, jak má listí, šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. A když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků.
14 Ježíš mu tedy řekl: “Ať z tebe navěky už nikdo nejí ovoce!” A jeho učedníci to slyšeli.
15 A tak přišli do Jeruzaléma. Když pak Ježíš vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámu prodávali i kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic.
16 A nikomu nedovoloval ani přenášet zboží skrze chrám.
17 Vyučoval je a říkal jim: “Není snad napsáno, že ‘Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy’? Vy jste z něj ale udělali ‘doupě lupičů’!”
18 Když to však uslyšeli zákoníci a velekněží, hledali způsob, jak by ho zahubili, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením.
19 A když nastal večer, vyšel ven z města.
20 Když potom šli za svítání kolem toho fíkovníku, uviděli, že uschl od kořenů.
21 Petr se tedy rozpomněl a řekl mu: “Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!”
22 Ježíš jim odpověděl: “Mějte Boží víru.
23 Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‘Zvedni se a vrhni se do moře,’ a nepochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, bude mít, cokoli řekl.
24 Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali a budete to mít.
25 A když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud máte něco proti někomu, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám.
26 Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, který je v nebesích, neodpustí vaše prohřešky vám.”
27 Potom znovu přišli do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přistoupili k němu velekněží, zákoníci a starší lidu.
28 Řekli mu: “Jakou mocí děláš tyto věci? A kdo ti tu moc dal, že je děláš?”
29 Ježíš jim však odpověděl: “Já se vás také zeptám na jednu věc. Odpovězte mi a potom vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci.
30 Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.”
31 Uvažovali tedy mezi sebou a říkali: “Kdybychom řekli, že z nebe, řekne nám: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’
32 Když ale řekneme, že z lidí...” (báli se totiž lidu, protože všichni měli zato, že Jan byl opravdový prorok).
33 Odpověděli tedy Ježíši a řekli: “Nevíme.” Ježíš jim odpověděl: “Ani já vám tedy neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci.”