Luke 20 in Czech
1 Jednoho z těch dnů, když učil lid v chrámu a kázal evangelium, se pak stalo, že přišli velekněží a zákoníci se staršími
2 a řekli mu: “Pověz nám, jakou mocí děláš tyto věci? A kdo ti tu moc dal?”
3 On jim však odpověděl: “Já se vás také zeptám na jednu věc. Povězte mi:
4 Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?”
5 Rozvažovali tedy o tom mezi sebou a říkali: “Kdybychom řekli, že z nebe, řekne nám: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’
6 Ale když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.”
7 A tak odpověděli, že nevědí, odkud byl.
8 A Ježíš jim řekl: “Ani já vám tedy neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci.”
9 Tehdy začal lidu vyprávět toto podobenství: “Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
10 V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Ti vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou.
11 Poslal tedy ještě jiného služebníka. Ale oni zbili a zohavili i toho a poslali ho pryč s prázdnou.
12 Poslal tedy třetího, ale oni i toho zranili a vyhnali ven.
13 Tehdy pán té vinice řekl: ‘Co udělám? Pošlu svého milovaného syna. Snad když uvidí jeho, budou ho mít ve vážnosti.’
14 Když ho ale vinaři uviděli, domlouvali se mezi sebou a říkali: ‘Tohle je dědic. Pojďme, zabijme ho, aby to dědictví bylo naše.’
15 Pak ho vyhodili z vinice ven a zabili. Co jim tedy udělá pán té vinice?
16 Přijde a zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.” A když to uslyšeli, řekli: “To snad ne!”
17 On na ně ale pohlédl a řekl: “Co tedy znamená to, co je napsáno: ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním kamenem klenby’?
18 Každý, kdo padne na ten kámen, bude roztříštěn, a na koho by padl, toho rozdrtí na prach.”
19 Velekněží a zákoníci se ho v tu chvíli chtěli zmocnit, ale zalekli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství řekl o nich.
20 Sledovali ho tedy a poslali špehy, kteří se vydávali za spravedlivé, aby ho chytili za slovo a potom vydali vrchnosti a moci vladaře.
21 A ti se ho zeptali: “Mistře, víme, že správně mluvíš i učíš a nikomu nestraníš, ale pravdivě učíš Boží cestě.
22 Je správné, abychom dávali císaři daň, nebo ne?”
23 Ježíš ale poznal jejich chytráctví a řekl jim: “Proč mě pokoušíte?
24 Ukažte mi denár. Čí má obraz a nápis?” Odpověděli: “Císařův.”
25 A on jim řekl: “Dejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.”
26 A tak ho nemohli před lidmi chytit za slovo a v údivu nad jeho odpovědí zmlkli.
27 Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají, že je vzkříšení) a zeptali se ho:
28 “Mistře, Mojžíš nám napsal: ‘Kdyby zemřel něčí bratr, který měl manželku, a zemřel by bezdětný, ať si tu ženu vezme jeho bratr a vzbudí svému bratru potomka.’
29 Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný.
30 A tak si tu ženu vzal druhý a i ten zemřel bezdětný.
31 Potom si ji vzal třetí a stejně tak i všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.
32 Poslední ze všech pak zemřela i ta žena.
33 Kterého z nich tedy bude manželkou při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!”
34 Ježíš jim však odpověděl: “Synové tohoto věku se žení a vdávají.
35 Ale ti, kteří jsou hodni dosáhnout onoho věku a vzkříšení z mrtvých, se nebudou ženit ani vdávat.
36 Nebudou už totiž ani moci zemřít, neboť jsou rovni andělům. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37 A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš u toho keře, když Pána nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba.
38 Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť jemu jsou živi všichni.”
39 Někteří ze zákoníků tedy odpověděli: “Mistře, to jsi řekl dobře.”
40 A už se ho neodvažovali na nic ptát.
41 Potom jim řekl: “Jak mohou říkat, že Kristus je Davidův syn?
42 Sám David říká v knize Žalmů: ‘Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,
43 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’
44 David ho tedy nazývá Pánem. Jak to potom může být jeho syn?”
45 A když všechen lid naslouchal, řekl svým učedníkům:
46 “Varujte se zákoníků, kteří se chtějí procházet ve slavnostních pláštích a mají rádi zdravení na tržištích a přední sedadla ve shromážděních a čestná místa při večeřích,
47 kteří vyjídají domy vdov a předstírají dlouhé modlitby. Ti dostanou těžší rozsudek.”