John 5 in Czech
1 Potom byl židovský svátek a Ježíš přišel do Jeruzaléma.
2 A v Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět podloubí.
3 Tam leželo veliké množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých očekávajících pohnutí vody.
4 Občas totiž sestupoval do rybníka anděl a vířil vodu a ten, kdo po tom zvíření vody do ní vstoupil první, býval uzdraven, ať měl jakoukoli nemoc.
5 A byl tam jeden člověk, který byl nemocen třicet osm let.
6 Když ho Ježíš uviděl ležet a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: “Chceš být uzdraven?”
7 Ten nemocný mu odpověděl: “Pane, nemám člověka, který by mě snesl do rybníka, když se zvíří voda. Když přicházím, sestupuje přede mnou jiný.”
8 Ježíš mu řekl: “Vstaň, vezmi své lůžko a choď.”
9 A ten člověk byl hned uzdraven, vzal své lůžko a chodil. Ten den však byla sobota.
10 Židé tedy tomu uzdravenému říkali: “Je sobota, není ti dovoleno nosit lůžko!”
11 On jim však odpověděl: “Ten, který mě uzdravil, mi řekl: ‘Vezmi své lůžko a choď.’”
12 Zeptali se ho tedy: “Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‘Vezmi své lůžko a choď’?”
13 Ale ten uzdravený nevěděl, kdo to je, protože Ježíš poodešel od zástupu, který byl na tom místě.
14 Potom ho Ježíš nalezl v chrámu a řekl mu: “Pohleď, jsi uzdraven; už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.”
15 Ten člověk odešel a oznámil Židům, že ten, kdo ho uzdravil, je Ježíš.
16 A tak Židé začali Ježíše pronásledovat a chtěli ho zabít, protože to dělal v sobotu.
17 Ježíš jim ale odpověděl: “Můj Otec až doposud pracuje; i já pracuji.”
18 Židé ho tedy kvůli tomu chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale také nazýval Boha svým vlastním Otcem a tak se dělal rovným Bohu.
19 Ježíš jim tedy odpověděl a řekl: “Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Neboť cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn.
20 Otec totiž má rád Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu větší skutky než tyto, abyste se vy divili.
21 Neboť jako Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn obživuje ty, které chce.
22 Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud dal Synu,
23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal.”
24 “Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.
25 Amen, amen, říkám vám: Přichází hodina a již je zde, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít.
26 Neboť jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě,
27 a dal mu také moc, aby konal soud, protože je Syn člověka.
28 Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas
29 a vyjdou - ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.
30 Já nemohu dělat nic sám od sebe. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal, Otcovu.”
31 Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé.
32 Je někdo jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé.
33 Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví pravdě.
34 Já ovšem svědectví od člověka nepřijímám, ale toto říkám proto, abyste byli spaseni.
35 On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas.
36 Já mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, svědčí o mně, že mě poslal Otec.
37 A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho tvář.
38 A jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, koho on poslal.
39 Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ona svědčí o mně.
40 Ale nechcete ke mně přijít, abyste měli život.
41 Chválu od lidí nepřijímám,
42 ale poznal jsem, že vy v sobě nemáte Boží lásku.
43 Já jsem přišel ve jménu svého Otce a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
44 Jak byste vy mohli uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých a tu chválu, která je od samotného Boha, nehledáte.
45 Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož vy doufáte.
46 Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neboť on psal o mně.
47 Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?”