John 11 in Czech
1 Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, pak byl nemocný.
2 A to byla ta Marie, která pomazala Pána mastí a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocný.
3 Ty sestry tedy poslaly k němu se slovy: “Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocný.”
4 Když to pak Ježíš uslyšel, řekl: “Ta nemoc není k smrti, ale pro Boží slávu, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn.”
5 A Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara.
6 Když tedy uslyšel, že Lazar je nemocný, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.
7 Potom řekl svým učedníkům: “Pojďme znovu do Judska.”
8 Učedníci mu řekli: “Rabbi, Židé tě teď chtěli ukamenovat a ty tam jdeš znovu?”
9 Ježíš odpověděl: “Nemá snad den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, neboť vidí světlo tohoto světa.
10 Kdo ale chodí v noci, klopýtá, neboť v něm není světlo.”
11 To pověděl a potom jim řekl: “Lazar, náš přítel, usnul, ale jdu, abych ho probudil.”
12 Jeho učedníci řekli: “Pane, jestliže usnul, bude zdráv!”
13 Ježíš to však řekl o jeho smrti, ale oni se domnívali, že mluví o odpočinku ve spánku.
14 Tehdy jim Ježíš řekl jasně: “Lazar zemřel.
15 A raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.”
16 Tomáš zvaný Didymus tedy řekl spoluučedníkům: “Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.”
17 Když tedy Ježíš přišel, nalezl ho již čtyři dny pochovaného v hrobě.
18 Betanie pak byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů.
19 A mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je utěšili ve smutku nad jejich bratrem.
20 Jakmile tedy Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie seděla doma.
21 Marta tedy řekla Ježíši: “Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.
22 Ale i teď vím, že o cokoli bys Boha požádal, to ti Bůh dá.”
23 Ježíš jí řekl: “Tvůj bratr vstane.”
24 Marta mu řekla: “Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.”
25 Ježíš jí řekl: “Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.
26 A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře navěky. Věříš tomu?”
27 Řekla mu: “Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Kristus, Boží Syn, který má přijít na svět.”
28 A když to pověděla, odešla a tajně zavolala Marii, svou sestru, se slovy: “Mistr je tu a volá tě.”
29 A ona, jakmile to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
30 Ježíš však ještě nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.
31 Když tedy Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, šli za ní se slovy: “Jde ke hrobu, aby tam plakala.”
32 Jakmile tedy Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla k jeho nohám a řekla mu: “Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.”
33 Když tedy Ježíš spatřil, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu zasténal a zarmoutil se.
34 Potom řekl: “Kam jste ho položili?” Řekli mu: “Pane, pojďa podívej se.”
35 Ježíš se rozplakal.
36 Židé tedy řekli: “Hleďte, jak ho měl rád!”
37 Někteří z nich však řekli: “Nemohl snad ten, kdo otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?”
38 Ježíš tedy znovu sám v sobě zasténal a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
39 Ježíš řekl: “Odvalte ten kámen.” Marta, sestra toho mrtvého, mu řekla: “Pane, už zapáchá, vždyť je v hrobě čtvrtý den!”
40 Ježíš jí řekl: “Neřekl jsem ti, že budeš-li věřit, uvidíš Boží slávu?”
41 Zvedli tedy kámen z místa, kde byl ten mrtvý pochován. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: “Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.
42 Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.”
43 A když to řekl, zavolal mocným hlasem: “Lazare, pojď ven!”
44 A ten, který zemřel, vyšel ven. Měl ruce i nohy svázané plátny a jeho tvář byla ovinuta rouškou. Ježíš jim řekl: “Rozvažte ho a nechte ho odejít.”
45 Tehdy mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, uvěřili v něho.
46 Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš udělal.
47 Velekněží a farizeové tedy shromáždili veleradu a říkali: “Co uděláme? Vždyť tento člověk dělá mnoho zázraků!
48 Jestli ho tak necháme, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám naše místo i národ!”
49 Avšak jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku nejvyšším knězem, jim řekl: “Vy nic nevíte!
50 Ani nepomyslíte, že je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid a ne aby celý tento národ zahynul.”
51 To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku nejvyšším knězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ.
52 A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno.
53 Od toho dne tedy byli dohodnuti, že ho zabijí.
54 Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval se svými učedníky.
55 A byla blízko židovská Veliká noc. Mnozí z toho kraje tedy před Velikou nocí putovali vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili.
56 Hledali tedy Ježíše; a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: “Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?”
57 Velekněží i farizeové však vydali nařízení, že pokud by se někdo dozvěděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.