Acts 27 in Czech

1 Jakmile pak bylo rozhodnuto, že vyplujeme do Itálie, byl Pavel s některými jinými vězni svěřen setníkovi jménem Julius z praporu Jeho Veličenstva.

2 Nastoupili jsme tedy na adramyttskou loď, která měla plout podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi také Aristarchos, Makedonec z Tesaloniky.

3 Druhého dne jsme pak přistáli v Sidonu. Julius se choval k Pavlovi přívětivě a dovolil mu zajít k přátelům a užít jejich péče.

4 Když jsme tedy odtud vyrazili, obepluli jsme Kypr, protože větry byly proti nám.

5 Přepluli jsme tedy moře podél Kilikie a Pamfylie a přijeli jsme do lykijského města Myry.

6 Tam setník našel alexandrijskou loď, která plula do Itálie, a přivedl nás na ni.

7 Potom jsme se pomalu plavili po mnoho dní a sotva jsme se dostali naproti Knidu. Protože nám bránil vítr, obepluli jsme Krétu podél Salmóny,

8 a když jsme ji s obtížemi minuli, přijeli jsme na jedno místo zvané Pěkné přístavy, blízko něhož bylo město Lasea.

9 Když pak uběhlo mnoho času a plavba již byla nebezpečná (protože už minul i Půst), Pavel jim domlouval:

10 “Muži, vidím, že tato plavba skončí neštěstím a velikou škodou nejen na lodi a nákladu, ale i na našich životech!”

11 Ale setník více důvěřoval kormidelníkovi a majiteli lodi, než tomu, co říkal Pavel.

12 A protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina radila, aby se odtud vyplulo, zda by nějak nemohli k přezimování dorazit do krétského přístavu Fénix, čelícího jihozápadnímu i severozápadnímu větru.

13 A když začal lehce vanout jižní vítr, zdálo se jim, že se mají držet svého předsevzetí, a tak zvedli kotvy a pluli těsně podél Kréty.

14 Zanedlouho však od ní udeřil bouřlivý vítr zvaný Euroklydon,

15 a když jím byla loď uchvácena a nemohla tomu větru odolat, nechali jsme se unášet.

16 Dostali jsme se pak do závětří jednoho ostrůvku zvaného Klauda, kde jsme stěží byli schopni ovládnout člun.

17 Když ho vytáhli na palubu, použili pomocných prostředků k podvázání lodi a ve strachu, aby nenarazili na syrtskou mělčinu, spustili plachtu a tak se nechali unášet.

18 A když námi bouře velice zmítala, začali druhého dne vyhazovat náklad.

19 A třetího dne jsme vlastníma rukama vyhodili vybavení lodi.

20 Když se pak po mnoho dní neukazovalo slunce ani hvězdy a doléhala na nás nemalá bouře, ztrácela se nakonec všechna naděje, že se zachráníme.

21 A když už byli dlouhou dobu bez jídla, tehdy se Pavel postavil uprostřed nich a řekl: “Muži, měli jste mě poslechnout, nevyplouvat z Kréty a ušetřit si toto neštěstí a škodu.

22 Nyní vás ale vyzývám, abyste se vzchopili, protože nikdo z vás nepřijde o život, jen loď bude zničena.

23 Této noci totiž ke mně přišel anděl toho Boha, kterému patřím a kterému sloužím,

24 a řekl: ‘Neboj se, Pavle, musíš se postavit před císaře; a hle, Bůh ti daroval všechny, kdo se plaví s tebou.’

25 Proto buďte dobré mysli, muži; věřím totiž Bohu, že se vše stane tak, jak mi bylo řečeno.

26 Musíme však dorazit k nějakému ostrovu.”

27 A když nastala čtrnáctá noc, co jsme byli unášeni napříč Jadranem, začali se kolem půlnoci námořníci domnívat, že se blíží k nějaké zemi.

28 Spustili tedy olovnici a zjistili hloubku dvaceti sáhů; a když maličko poodjeli a znovu spustili olovnici, zjistili hloubku patnácti sáhů.

29 A protože se báli, abychom nenarazili na útesy, spustili ze zádi čtyři kotvy a přáli si, aby nastal den.

30 Když pak námořníci chtěli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí natahovat kotvy také z přídi,

31 řekl Pavel setníkovi a vojákům: “Jestliže oni nezůstanou na lodi, nebudete se moci zachránit!”

32 Tehdy vojáci usekli lana od člunu a nechali ho uplavat.

33 A než se začalo rozednívat, vyzýval Pavel všechny, aby pojedli: “Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte lační a nic nejíte.

34 Proto vás prosím, abyste pojedli, neboť je to pro vaši záchranu; nikomu z vás totiž nespadne ani vlas z hlavy.

35 A když to řekl, vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, nalámal a začal jíst.

36 Všichni tedy byli povzbuzeni a pojedli.

37 (Na lodi nás pak bylo celkem dvě stě sedmdesát šest duší.)

38 A když se nasytili pokrmem, sypali pšenici do moře, aby odlehčili loď.

39 Když pak nastal den, nemohli tu zem poznat. Viděli však nějakou zátoku s břehem, na nějž chtěli, bude-li to možné, s lodí najet.

40 Zbavili se tedy kotev a nechali je v moři. Rozvázali také provazy u kormidel a když vytáhli přední plachtu proti větru, dali se ke břehu.

41 Když však narazili na místo, kde se schází dvě moře, loď najela na mělčinu a příď pevně uvázla a nemohla se pohnout, ale záď se lámala pod silou vln.

42 Vojáci tedy radili, že vězňové mají být zabiti, aby některý neuplaval a neunikl.

43 Ale setník jejich záměru zabránil, protože chtěl zachránit Pavla. Poručil tedy těm, kdo uměli plavat, aby vyskočili první a dostali se na zem

44 a ostatní za nimi - někteří na prknech jiní na věcech z lodi. A tak se stalo, že se všichni ve zdraví dostali na zem.