Acts 26 in Czech

1 Potom Agrippa řekl Pavlovi: “Povoluje se ti, abys mluvil sám za sebe.” Pavel tedy pokynul rukou a začal svou obhajobu:

2 “Králi Agrippo, pokládám se za šťastného, že se dnes mám před tebou zodpovídat ze všech těch věcí, ze kterých mě Židé obviňují,

3 zvláště proto, že jsi znalcem všech zvyků a otázek, které se týkají Židů. Proto tě prosím, vyslyš mě trpělivě:

4 Jaký byl od mládí můj život, který jsem zpočátku trávil ve svém vlastním národě v Jeruzalémě, vědí zajisté všichni Židé.

5 Ti mě od počátku dobře znali (kdyby chtěli vydat svědectví), že jsem žil podle nejpřísnější sekty našeho náboženství jako farizeus.

6 A nyní tu stojím, vydán soudu kvůli naději toho zaslíbení, které Bůh dal našim otcům.

7 Dvanáct našich pokolení ustavičně slouží Bohu dnem i nocí v naději, že dojdou k tomu zaslíbení. Kvůli této naději mě Židé žalují, králi Agrippo!

8 Co je podle vašeho soudu neuvěřitelného na tom, že Bůh křísí mrtvé?

9 Ačkoliv i mně samotnému se zdálo, že toho musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského.

10 To jsem také v Jeruzalémě dělal. Poněvadž jsem k tomu od velekněží dostal pravomoc, zavřel jsem mnoho svatých do vězení, a když měli být popravováni, hlasoval jsem proti nim.

11 Ve všech synagogách jsem je často trestal a nutil k rouhání. Nesmírně jsem na ně zuřil a pronásledoval je dokonce až do cizích měst.”

12 “A v tom, když jsem byl na cestě do Damašku s plnou mocí a pověřením od velekněží,

13 spatřil jsem, králi, v poledne na cestě světlo z nebe, jasnější než slunce, které obklopilo mě i ty, kdo šli se mnou.

14 A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil a říkal hebrejským jazykem: ‘Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Je pro tebe těžké vzpírat se proti bodcům.’

15 Já jsem řekl: ‘Kdo jsi, Pane?’ A on řekl: ‘Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.

16 Ale vstaň a stůj na svých nohou; neboť jsem se ti ukázal proto, abych tě učinil služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi viděl, i těch, ve kterých se ti budu ukazovat.

17 Budu tě vysvobozovat od tohoto lidu i od pohanů, ke kterým tě nyní posílám,

18 abys otvíral jejich oči, aby se obrátili od tmy ke světlu a od moci Satana k Bohu, aby skrze víru ve mne přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.’”

19 “Proto jsem, králi Agrippo, nebyl neposlušný tomu nebeskému vidění,

20 ale oznamoval jsem nejprve těm, kdo jsou v Damašku, a potom v Jeruzalémě i po celé judské zemi, i pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a dělat skutky odpovídající pokání.

21 Kvůli tomu mě Židé zajali v chrámu a pokoušeli se mě zabít.

22 Ale protože jsem až do dnešního dne zakoušel pomoc od Boha, stojím, vydávám svědectví malému i velkému a neříkám nic než to, co pověděli proroci i Mojžíš:

23 Že Kristus má trpět, že jako první vstane z mrtvých a že bude zvěstovat světlo tomuto lidu i pohanům.”

24 A když Pavel takto mluvil na svou obranu, Festus vykřikl: “Pavle, ty šílíš! Tvá veliká učenost tě přivádí k šílenství!”

25 Ale on řekl: “Nešílím, vznešený Feste, ale pronáším slova pravdy a střízlivosti.

26 Král, před kterým také směle mluvím, o těchto věcech zajisté ví. Jsem přesvědčen, že mu nic z toho není neznámo, poněvadž se to nedělo někde v ústraní.

27 Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš.”

28 Tehdy Agrippa Pavlovi odpověděl: “Téměř jsi mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.”

29 Pavel však řekl: “Přál bych si od Boha, abys nejen ty, ale i všichni, kdo mě dnes slyší, byli nejen téměř, ale úplně takoví, jako jsem já, kromě těchto pout!”

30 Když to řekl, král vstal a s ním i vladař a Bereniké i ti, kdo s nimi seděli.

31 A když odešli, mluvili spolu a říkali: “Tento člověk nedělá nic zasluhujícího smrt nebo vězení!”

32 Agrippa tedy řekl Festovi: “Kdyby se tento člověk neodvolal k císaři, mohl být propuštěn.”