Acts 17 in Czech
1 A když prošli Amfipolis a Apolonii, přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga.
2 Pavel tedy podle svého zvyku vešel k nim a po tři soboty k nim promlouval z Písem.
3 Vysvětloval a předkládal jim, že Kristus musel trpět a vstát z mrtvých a že “toto je Kristus: Ježíš, kterého vám kážu!”
4 Někteří z nich se dali přesvědčit a tak se k Pavlovi a Sílovi připojilo veliké množství pobožných Řeků i nemálo předních žen.
5 Ale ti Židé, kteří neuvěřili, vzpláli žárlivostí. Přibrali si některé zlé lidi z ulice, a když se shlukli, vzbouřili město a zaútočili na Jásonův dům. Hledali je totiž, aby je vyvedli před lid.
6 Když je však nenašli, táhli Jásona a některé bratry k představeným města a křičeli: “Ti, kteří vzbouřili celý svět, přišli i sem -
7 a Jáson je přijal! Ti všichni jednají proti císařským ustanovením, protože nazývají králem někoho jiného, totiž Ježíše!”
8 A tak rozrušili zástup i představené města, kteří to slyšeli.
9 Když však dostali od Jásona a ostatních záruku, propustili je.
10 Bratři tedy hned v noci vyslali Pavla i Sílu do Berie. A když tam dorazili, šli do židovské synagogy.
11 Tito Židé však byli ušlechtilejší než tesaloničtí. Přijali Slovo se vší dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda jsou ty věci tak.
12 Mnozí z nich tedy uvěřili, a také nemálo ctihodných řeckých žen a mužů.
13 Když se však Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel káže Boží slovo i v Berii, přišli také tam a rozbouřili zástupy.
14 Tehdy bratři ihned poslali Pavla, aby šel k moři, ale Síla a Timoteus tam zůstali.
15 A ti, kdo Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén. A když dostali vzkaz pro Sílu a Timotea, aby co nejrychleji přišli k němu, odešli.
16 Když pak na ně Pavel čekal v Athénách, rozněcoval se v něm jeho duch, když viděl, jak je to město oddané modlám.
17 Rozmlouval tedy každý den s Židy a pobožnými lidmi v synagoze i s těmi, které potkal na tržišti.
18 Setkávali se s ním také někteří epikurejští a stoičtí filozofové a někteří z nich říkali: “Co nám chce ten žvanil povídat?” A jiní: “Zdá se být zvěstovatelem cizích božstev.” Kázal jim totiž Ježíše a vzkříšení z mrtvých.
19 Popadli ho tedy a vyvedli na Areopág se slovy: “Můžeme se dozvědět, co je to za nové učení, které hlásáš?
20 Přinášíš totiž našim uším nějaké podivné věci. Chceme tedy vědět, co to má být.”
21 Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývali, totiž netrávili čas ničím jiným, než aby říkali nebo poslouchali něco nového.
22 Pavel se tedy postavil uprostřed Areopágu a řekl: “Muži athénští, vidím, že jste v každém ohledu velice nábožní lidé.
23 Když jsem tu totiž procházel a pozoroval, co uctíváte, našel jsem také oltář, na kterém je napsáno: ‘Neznámému bohu’. Koho tedy uctíváte nevědomě, toho vám já zvěstuji.
24 Bůh, který stvořil svět i všechno, co je v něm, ten, který je Pánem nebe i země, nebydlí v chrámech udělaných rukama.
25 Ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval, protože on dává všem život i dech i všechno.
26 A učinil z jedné krve celý lidský rod, aby přebývali na celém povrchu země; vyměřil jim uložené časy a hranice jejich přebývání,
27 aby hledali Pána, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho, ačkoli není daleko od žádného z nás.
28 Jím totiž žijeme, hýbeme se a trváme, jak to řekli i někteří z vašich básníků: ‘Vždyť jsme jeho potomstvo.’
29 Když tedy jsme Boží potomstvo, nesmíme se domnívat, že by božská bytost byla podobná zlatu, stříbru nebo kameni, výtvoru lidské zručností a důvtipu.
30 Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní přikazuje lidem, aby všichni všude činili pokání,
31 protože určil den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu ustanovil, o čemž podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých.”
32 A když uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, ale jiní řekli: “Poslechneme si o tom od tebe ještě jindy.”
33 Tak Pavel vyšel z jejich středu.
34 Někteří muži se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi i Dionýsius Areopágský, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.