2 Corinthians 7 in Czech

1 Když tedy máme tato zaslíbení, milovaní, očistěme se od každé poskvrny těla i ducha a v Boží bázni konejme posvěcení.

2 Přijměte nás. Nikomu jsme neublížili, nikomu neuškodili, nikoho jsme neoklamali.

3 Neříkám to k vašemu odsouzení; vždyť jsem již řekl, že jste v našich srdcích, abychom byli spolu v životě i ve smrti.

4 Veliká je má otevřenost k vám, velice se vámi chlubím; jsem naplněn potěšením, přetékám radostí při všem našem soužení.

5 Když jsme totiž přišli do Makedonie, nemělo naše tělo žádnou úlevu, ale byli jsme sužováni ze všech stran: zvenčí boje, zevnitř strachy.

6 Ale Bůh, ten, který těší ponížené, nás potěšil příchodem Tita,

7 a nejen jeho příchodem, ale také tím potěšením, které měl on z vás, když nám vyprávěl o vaší touze, o vašem úpění a o vaší horlivé lásce ke mně, takže jsem se zaradoval ještě více.

8 Pokud jsem vás totiž zarmoutil dopisem, nelituji toho (i když jsem litoval). Vidím totiž, že vás ten dopis zarmoutil, třebaže jen na čas.

9 Nyní se raduji, ne protože jste byli zarmouceni, ale protože jste se zarmoutili k pokání. Zarmoutili jste se totiž podle Boha, takže jste kvůli nám v ničem nepřišli ke škodě.

10 Zármutek, který je podle Boha, přece působí pokání vedoucí ke spasení, jehož nelze litovat. Zármutek světa však působí smrt.

11 Pohleďte přece, jakou ve vás právě to, že jste se zarmoutili podle Boha, způsobilo snahu, ale i omluvu, rozhořčení, bázeň, touhu, horlivost a zjednání práva. V každém ohledu jste dokázali, že jste v té věci nevinní.

12 Proto ačkoli jsem vám napsal, nebylo to kvůli tomu, kdo spáchal křivdu, ani kvůli tomu, kdo ji utrpěl, ale aby se vám ukázala naše péče o vás před Bohem.

13 Proto jsme potěšeni z vašeho potěšení. Ale ještě mnohem více jsme se zaradovali z radosti Titovy, že jeho duch byl vámi všemi občerstven

14 a že pokud jsem se mu vámi chlubil, nejsem zahanben, ale jako jsme vám všechno říkali podle pravdy, tak také naše chlouba před Titem byla shledána pravdivou.

15 A jeho náklonnost k vám je ještě mnohem větší, když vzpomíná na poslušnost vás všech, jak jste ho přijali s bázní a rozechvěním.

16 Proto se raduji, že k vám mohu mít ve všem smělou důvěru.