2 Corinthians 12 in Czech

1 Jistě pro mě není užitečné, abych se chlubil; přistoupím však k viděním a zjevením od Pána:

2 Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh to ví.

3 A znám takového člověka (zda to bylo v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví),

4 který byl vytržen do ráje a uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit.

5 Takovým se tedy budu chlubit, ale sebou samým se chlubit nebudu, jedině snad svými slabostmi.

6 Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebudu nemoudrý, řeknu pravdu; zdržuji se však, aby si snad někdo o mně nemyslel více, než při mně vidí nebo ode mne slyší.

7 A abych se nesmírností těch zjevení nadmíru nepovyšoval, byl mi jako trn do těla dán Satanův anděl, aby mě bil, abych se nepovyšoval nadmíru.

8 Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mne odešlo,

9 ale řekl mi: “Moje milost ti stačí; vždyť má moc se dovršuje ve slabosti.” Nejraději se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc.

10 Proto mám zalíbení ve slabostech, v příkořích, v nedostatcích, pronásledováních a v úzkostech pro Krista. Vždyť když jsem slabý, tehdy jsem silný.

11 Stal jsem se nemoudrým, když se chlubím, ale vy jste mě k tomu donutili. Já jsem přece měl být chválen vámi - vždyť jsem nebyl o nic horší než ti veleapoštolové, i když nejsem nic.

12 Znamení apoštola byla mezi vámi vykonána ve vší vytrvalosti, ve znameních, divech i zázracích.

13 Vždyť v čem jste byli ukráceni oproti ostatním církvím kromě toho, že jsem vám já sám nebyl na obtíž? Odpusťte mi toto bezpráví!

14 Hle, jsem připraven přijít k vám potřetí a nebudu vám na obtíž. Nehledám totiž to, co je vaše, ale vás. Děti přece nemají střádat pro rodiče, ale rodiče pro děti.

15 Já tedy milerád zaplatím náklady; i sám sebe vynaložím za vaše duše, i když čím více vás miluji, tím méně jsem milován.

16 Ať je to však jakkoliv, nebyl jsem vám přítěží. Prý jsem ale chytrý a dostal jsem vás lstí!

17 Oklamal jsem vás snad skrze někoho z těch, které jsem k vám poslal?

18 Požádal jsem Tita a poslal jsem s ním toho bratra. Oklamal vás snad Titus? Nechodili jsme ve stejném duchu? Nešli jsme stejnými šlépějemi?

19 Znovu si myslíte, že se před vámi obhajujeme? Mluvíme před Boží tváří v Kristu, a to všechno, milovaní, kvůli vašemu vybudování.

20 Bojím se totiž, abych vás, až přijdu, neshledal jinými, než bych si přál, a abych já nebyl vámi shledán jiný než byste si přáli: aby snad nebyly sváry, závidění, hněvání, soupeření, pomluvy, šeptání, nadutosti a nepokoje;

21 aby mě snad, až znovu přijdu, můj Bůh mezi vámi neponížil, takže bych truchlil nad mnohými, kteří předtím padli do hříchu a nečinili pokání z nečistoty, smilstva a z nestydatosti, kterou napáchali.