2 Corinthians 11 in Czech

1 Kéž byste při mně snesli maličko nerozumnosti - ale i tak mě snášejte.

2 Žárlím na vás Boží žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil jednomu muži, abych vás jako neposkvrněnou pannu představil Kristu.

3 Avšak bojím se, aby tak, jako ten had svou vychytralostí oklamal Evu, nebyly i vaše mysli svedeny od prostoty, která je v Kristu.

4 Když totiž někdo přichází a káže jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, anebo když dostáváte jiného ducha, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, snášíte to dobře.

5 Mám ovšem za to, že nejsem o nic horší než ti veleapoštolové.

6 A jsem-li prostý v řeči, rozhodně ne v poznání. Ale ve všem a všemožně jsme k vám byli zjevní.

7 Spáchal jsem snad hřích, když jsem se sám ponižoval, abyste vy byli povýšeni, protože jsem vám kázal Boží evangelium zadarmo?

8 Jiné církve jsem okrádal, když jsem od nich bral žold, abych mohl sloužit vám.

9 A když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nebyl jsem nikomu na obtíž, neboť to, co se mi nedostávalo, doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. A tak jsem se všemožně střežil a budu střežit, abych vás neobtěžoval.

10 Jakože je pravda Kristova ve mně, tato chlouba mi nebude v achájských krajích zmařena.

11 Proč to dělám? Protože vás nemiluji? Bůh to ví.

12 Avšak to, co dělám, budu dělat i nadále, abych vzal příležitost těm, kteří chtějí najít příležitost, aby mohli být v tom, čím se chlubí, shledáni podobnými nám.

13 Takoví lidé jsou falešní apoštolové, lstiví dělníci, vydávající se za apoštoly Kristovy.

14 A není divu, vždyť sám Satan se vydává za anděla světla.

15 Proto není nic zvláštního, jestliže se také jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude podle jejich skutků.

16 Znovu říkám, aby mě nikdo neměl za nemoudrého. Jinak mě přijměte aspoň jako nemoudrého, abych se i já trošku pochlubil.

17 To, co říkám, neříkám podle Pána, ale jakoby v nerozumu, v této jistotě chlouby.

18 Když se mnozí chlubí podle těla, pochlubím se i já.

19 Rádi totiž snášíte nemoudré, i když jste moudří.

20 Vždyť snášíte i to, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když někdo bere, když se někdo pozdvihuje, když vás někdo bije do tváře!

21 Říkám to ke své hanbě, jako bychom byli slabí. Avšak v čemkoli si kdo troufá (mluvím nemoudře), troufám si i já.

22 Jsou to Hebrejové? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou símě Abrahamovo? Já také!

23 Jsou Kristovi služebníci? (Mluvím jako hlupák:) Já více! Hojněji v pracích, v nesčetných ranách, hojněji ve vězeních, často v nebezpečí smrti.

24 Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet ran bez jedné.

25 Třikrát jsem byl zbit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, strávil jsem noc a den v moři.

26 Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích na poušti, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry;

27 v námaze a únavě, často v bděních, o hladu a žízni, často v postech, v chladu a nahotě.

28 Kromě těch vnějších věcí je tu ještě to, co proti mně povstává každý den: péče o všechny sbory.

29 Kdo slábne, abych já neslábl? Kdo se pohoršuje, aby mě to nepálilo?

30 Musím-li se chlubit, budu se chlubit svými slabostmi.

31 Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, jenž je požehnaný navěky, ví, že nelžu.

32 V Damašku hlídal místodržitel krále Aréty město Damašských, neboť mě chtěl zajmout.

33 Byl jsem však spuštěn v koši oknem v hradbě a tak jsem unikl z jeho rukou.